Fake it till you make it – fráze, nebo filozofie?
Všichni jsme už někdy slyšeli větu: „Chovej se, jako bys už tam byl.“ Možná když jsme se snažili o povýšení, připravovali na státnice nebo trénovali před hodně důležitým zápasem. Co když to není jen dobře mířená rada, která nás má povzbudit? Co když se za tou jednoduchou větou skrývá mnohem víc? Musíme doopravdy uvěřit, abychom uspěli – nebo se víra dostaví ve chvíli, kdy se začneme chovat jako vítězi?
Moderní neurověda i psychologie potvrzují, že tělo a mysl spolu neustále komunikují – a změna jednoho okamžitě ovlivňuje druhé. To, jak stojíme, jak dýcháme, kam směřujeme pohled, není jen otázkou náhody. Je to jazyk, kterým tělo mluví k mozku. A mozek pozorně naslouchá.
Od myšlenky k tělu – a zase zpět
Dlouho jsme věřili, že emoce ovládají tělo: nejdřív cítíme smutek, a proto pláčeme. Ale William James a Carl Lange už v roce 1884 ukázali, že to funguje i naopak – pláč může vyvolat smutek, stejně jako úsměv může vyvolat radost. Tělo totiž vytváří biochemické prostředí, které mozek interpretuje jako emoci.
To dnes potvrzuje i výzkum sociální psycholožky Amy Cuddy. V něm dokázala, že už dvě minuty v „power“ pozici – narovnaná záda, zvednutá brada, otevřený hrudník – výrazně zvyšují hladinu testosteronu (hormon sebedůvěry) a snižují hladinu kortizolu (stresového hormonu). Jinými slovy: postavíme-li se jako vítěz, tělo začne věřit, že jím jsme.