Když chce rodič víc, než dítě může dát

Hokej je krásný sport. Je dynamický, týmový, učí disciplíně. Ale je to také prostředí, ve kterém se touha po úspěchu často mění v tlak, o kterém se mezi rodiči mluví jen šeptem. A přitom jde o děti, kterým je šest nebo sedm let. Věk, kdy by měl sport znamenat hlavně radost z pohybu, nové kamarády a zážitky, ne strach z neúspěchu.

Mentální a hokejový kouč Marian Jelínek často říká, že „motivace, která vychází z dětí, je udržitelná. Ta, která vychází z rodičů, je destruktivní.“ A při pohledu na některé české zimní stadiony máme někdy pocit, že se rodičovská touha po výsledku stala samostatnou disciplínou.

Malý velký sportovec

Zní to dobře: „Chci, aby měl šanci uspět.“
Ale co to vlastně znamená uspět?

U dětí mladších sedmi let je úspěchem něco úplně jiného, než si často myslíme. Podle vývojových psychologů je v tomto věku klíčové:

• rozvíjet hrubou motoriku, ne specializované dovednosti,
• střídat více sportů, aby tělo dostalo co nejpestřejší podněty,
• nerovnat děti mezi sebou, ale sledovat jejich vlastní pokroky,
• nechat je objevovat, ne jen plnit instrukce.

Hokej tady může být perfektní volba, pokud se k němu přistoupí správně. Intenzita? U malých dětí se často doporučují 2–3 tréninky týdně, klidnější tempo, dostatek hry a minimum tlaku na výkon. Všechno ostatní je nadstavba, která má smysl až později.

Když rodiče dohánějí vlastní sny

Představte si rodinu Novotných. Táta hrával hokej, ale zranění mu vzalo šanci dostat se do extraligy. Teď stojí na tribuně a sleduje svého šestiletého syna.
Když se malému nepovede při tréninku držet krok se silnějšími kluky, táta těžce vydechne, zavrtí hlavou a po tréninku začne:
„Musíš přidat. Když nebudeš makat, nikdy nic nedokážeš.“

Jenže šestileté dítě v tu chvíli neslyší nic o dřině. Slyší jen: „Nejsem dost dobrý.“
A z radosti ze sportu se nenápadně stává povinnost. Ze hry závazek. Z dítěte malý profesionál, který o to nikdy nestál.

Výkon ano, tlak ne

Rodiče se ptají: „A když ho nebudu trochu tlačit, nebude pozadu?“
Nebude. Děti, které sport milují, si cestu k výkonu najdou samy, jen potřebují podporu, ne nátlak.

Správně nastavená sportovní výchova v raném dětství stojí na třech pilířích:

Pohyb jako hra – technika přijde později, nejdřív musí sport bavit.

Zdravá míra intenzity – kvalitní trénink nemusí znamenat hodiny drilu.

Emoční bezpečí – dítě nesmí mít strach ze selhání, jinak se jeho potenciál uzavře.

Jak říká Jelínek: „Chceme, aby děti rostly, ne aby hořely.“

Kdy poznáte, že jste to trefili

Dítě se po tréninku směje.
Ráno se těší.
Povídá o tom, co se mu povedlo, ne o tom, čeho se bojí.
Ptá se, kdy bude další trénink.

To není náhoda. To je dobře nastavené prostředí. Takové, ve kterém z dítěte může vyrůst silný, motivovaný sportovec… anebo taky ne, a přesto bude šťastné. A o to by mělo jít především.

Pokud vás téma sportovní motivace, psychiky malých sportovců a zdravého přístupu rodičů nejen ke sportu, ale i k jiným koníčkům, a samozřejmě také ke škole zajímá více, na platformě Fineeo najdete seriál Mariana Jelínka a psycholožky Kamily Velkové, příběhy z praxe i konkrétní nástroje, které vám pomohou vést děti k úspěchu bez slz, strachu a zbytečného tlaku.

Rodičovství je, jak známo, nekonečný sebekoučing a učení se nového v každém věkovém období dítěte. Fineeo je jedním z výborných inspirativních nástrojů, kterými na sobě můžeme (nejen v oblasti výchovy dětí) neustále pracovat.