Když mu nejde učení a nám už tečou nervy

Sedíme u stolu. Sešit otevřený, tužka v ruce, nervy na pochodu. Už jsme to prošli snad desetkrát. A pořád nic. Dítě se snaží. Fakt se snaží. Ale v očích má zmatek, únavu, možná i stud. A my v sobě cítíme ten známý tlak. Směs zoufalství, vzteku a pocitu selhání. „Jak mu to mám ještě říct, aby to konečně pochopil?“ A než se nadějeme, učení se mění v boj.