Když včera máte jasno a dnes byste rozhodli úplně jinak

Nerozhoduje jen rozum, ale i den, nálada a energie

Zkuste si vybavit obyčejný pracovní den. Ráno se na problém podíváte s nadhledem, dokážete zvážit pro a proti, vymyslet varianty. Večer, po sérii telefonátů, e-mailů a drobných povinností, se ten samý problém najednou zdá těžší, nepříjemnější a člověk má větší tendenci „mít to hlavně rychle za sebou“.

Naše hlava má omezenou kapacitu. Když je odpočatá, zvládá přemýšlet do hloubky. Když je unavená nebo zahlcená, přepíná do úsporného režimu – sahá po zkratkách, prvním nápadu, prvním řešení, první úlevě. Ne proto, že by nám chyběla inteligence, ale protože se snaží šetřit síly. Jak se píše v knize Daniela Kahnemana Myšlení, rychlé a pomalé: „Mnoho našich dojmů a přesvědčení vzniká automaticky, a teprve potom k nim hledáme rozumné vysvětlení.“

Podobně je to s emocemi. Není pravda, že by dobré rozhodnutí vznikalo bez nich. Emoce jsou motor, který vůbec spustí potřebu něco změnit nebo zvolit. Silný rozdíl je však mezi klidnou, stabilní emocí (třeba dlouhodobou nespokojeností s tím, jak něco funguje) a prudkým afektem, kdy máme vztek, strach nebo jsme pod tlakem. V klidu dokážeme vidět souvislosti, ve vypjatém stavu máme tendenci reagovat na jeden pocit v jedné chvíli – a později si lámeme hlavu, proč jsme vlastně řekli „ano“ nebo „ne“.

Své udělá i životní období. To, co dává smysl ve dvaceti, se může ve čtyřiceti jevit jako příliš riskantní nebo naopak příliš svazující. Jiné priority má člověk bez závazků, jiné rodič dvou dětí, jiné někdo, kdo má za sebou rozvod nebo ztrátu zaměstnání. Přitom pořád jde o téhož člověka – jen se změnil jeho kontext. A s ním i to, co cítí jako dobré nebo bezpečné.

Co s proměnlivostí rozhodnutí můžeme dělat

Zásadní pointa zní: to, že někdy rozhodnete skvěle a jindy hůř, nevypovídá o tom, že jednou jste „lepší“ a podruhé „horší“. Spíš to ukazuje, v jaké kombinaci stavu, emocí a okolností jste se zrovna ocitli.

Mnoho chyb vzniká v situacích, kdy:

• jste unavení, ale nechcete si to připustit,
• máte pocit tlaku času, i když ve skutečnosti by šlo rozhodnutí odložit,
• vás něco rozladilo a nevědomky si to přinášíte do dalšího rozhodování,
• okolí čeká rychlou odpověď – a vám je nepříjemné říct, že potřebujete čas.

Proto často pomůže několik drobných kroků: u důležitějších voleb je výhodné si je „přesunout“ do chvíle, kdy máte energii a klid. Krátké nadechnutí, věta „potřebuji si to promyslet“ nebo alespoň jedna noc spánku udělá s kvalitou rozhodnutí víc než desítky minut točení se v kruhu v přetížené hlavě. A všímat si, jakou roli zrovna hraje únava, emoce nebo tlak okolí, je často první krok k tomu, abyste příště zvolili klidněji a vědoměji.

Rozhodování tedy není jednou provždy daná vlastnost. Je to dovednost, která se vyvíjí spolu s vámi – s tím, jak žijete, jak odpočíváte, v jakých vztazích se pohybujete a jaké prostředí si pro svá důležitá „ano“ a „ne“ vytváříte. Stejný člověk může v jedné chvíli trefit přesně to, co potřebuje, a jindy sáhnout vedle. Rozdíl nebývá v tom, kolik toho ví. Často je v tom, v jakém stavu a okamžiku se rozhoduje.

Zdroj citace: Daniel Kahneman – Myšlení, rychlé a pomalé*, Jan Melvil Publishing.*